|
prohlásí se za naději
ucpe davům hubu tím, že dá jim
to, o čem přesvědčí je, že to je to
co chtějí
a my jdem proti, byť těžko říct, jaký dopad to má
a my jdem proti – takto je huba ráda ucpaná
a my jdem proti – a přesycená mlčenlivá většina…
pokaždé se najde někdo, kdo davům dá
co chtějí
a my jdem proti, byť těžko říct, jaký dopad to má
a my jdem proti – takto je huba ráda ucpaná
a my jdem proti – a to si spojujeme s nadějema
protože pokaždé se najde někdo, kdo davům dá
co chtějí
dá se na to kouknout taky z vyšší perspektivy
nic netrvá věčně a život je neskutečně proměnlivý
jednou veta bude po davech, jaké je ale formují ctnosti
vyjevuje se v celé své kráse stále, v celé své pitvorné titěrnosti
to, že my jdem proti, neznamená, že chcem soudit
to, že my jdem proti, neznamená, že nebudem bloudit
to, že my jdem proti, spočívá v tom, že se snažíme žít své sny i přes davy
tady a teď jsme, to je vše, co se počítá
takže proti nejdem my
proti jde ta takzvaná realita
co chtějí
|
|
všichni ti, co se špínou živí
říkají: „my jsme jen soutěživí
lidi se přeci nemění
a kořistit je přirozený“
a všichni ti, co se špínou živí
co říkají „my jsme jen soutěživí“
ti všichni se musí pojistit
že sami nebudou kořistí
kořistí pojistit
a pracuje na tom nejeden tým
jak nezatěžovat se
milosrdenstvím
a pracuje na tom nejeden tým
jak nezatěžovat se
vztahem ke druhým
|
|
na plotě je pták
velikáni dobra
na pozadí
tiše stoupá tlak
velikáni dobra
za nás svádí
bitvu o soumrak
velikáni dobra
nebe je krvavé jak sláva
na plotě je pták
velikáni dobra
zleva, zprava
kšá! velí
a lid?
tomu je líp
když ví,
že shit
svůj shit
připíše nepříteli
není to jen tak
velikáni dobra
vcelku skrytě
život - v žebrech hák
velikáni dobra
táhnou si tě
sny přes kopírák
velikáni dobra
majitelé vztahů
na plotě byl pták
velikáni dobra
už je v tahu
déšť slov
padá
nechci
skončit
pod hladinou
stáda
bez sebeúcty
a s kocovinou furt
|
|
jako vždy – každý se narodí do nějaký doby
jako vždy – každý; do rány, do rodiny, do podoby
jako vždy – každý se narodí, leckdo ale nevyleze
ze skořápek, ve kterých vězel
studentík s trikolórou svobodě na stopě
soumrak milénia ve východní Evropě
jak dlouho pak trvalo, než si to uvědomil
ti, co jsme vynesli k moci, nechtějí totéž, co my
a většina těch, co u moci nejsou, je stejně ničivá
hodnoty hrdinů videoher, empatie kladiva
a bohové? hodují… nebo se zlobí…
a každý se narodí do nějaký doby
|
|
byť by se ti zdál ten nejhezčí sen,
udeří ráno
a všecko to, co k tomu patří, vyrazí ven
širokou branou
úzko ulic, mrazem fetu vyztužené
zející tváře
co čekáš, když bůh je tu oslnivý mladý dravec
rozhlížíš se kolem, co kde fungovalo,
a je to mazec
ani stín po inspiraci, ani stopa,
jen jiná fáze
úzko ulic, mrazem strachu vyztužené
zející tváře
co čekáš, když bůh je tu potměšilý mstivý stařec
|
